Jdi na obsah Jdi na menu
 


Indigové děti

(toto téma je vzhledem k jeho rozsáhlému obsahu v rekonstrukci)

 

- kdo jsou indigové děti?

- Jsou Indigové děti vyspělejší už od narození?

- jak se cítí indigo

- připojte se k Indigo skupině na facebooku 

 

kdo jsou indigové děti?

 

ObrazekJejich pohled působí dospěle a moudře, již po narození si svou matku prohlížejí vědomě upřeným pohledem. Velmi brzy jsou schopny abstraktního myšlení Jsou nadané a nebo talentované, velmi inteligentní. Uvědomují si ve svém nitru životní pravdu a velice citlivě reagují na nepravdu. Mají vyhraněný smysl pro spravedlnost. Jsou čestné, upřímné a nezávislé. Mají výborný cit pro to, co je správné, nepotřebují žádnou disciplínu. Naopak potřebují jasné hranice, které ale musí mít své opodstatnění. Pokud rodiče a učitelé nedovolí těmto dětem jednat podle jejich přesvědčení, vyvolají u nich hluboký odpor. Mají potíže s disciplínou a autoritami. Neakceptují vedení od lidí, kteří nemají stejné etické názory jako ony samotné; ani sociální nátlak je nedonutí k podřízenosti. Nelze je donutit udělat něco, čemu nevěří. Odmítají se řídit pravidly a příkazy, nenechají se omezovat překonanými ideály a poučkami víry. Neakceptují koncepci viny a trestu, dají se jen těžko potrestat.

 

Jsou velice zvídavé a nechtějí a nemohou přijmout žádné rychlé a jednoduché odpovědí jen proto, že to jsou tradiční odpovědi minulosti. Vyžadují dobrá zdůvodnění, odpovědi musí být pravdivé. Mívají silnou schopnost empatie, ale někdy naopak vůbec žádnou. Často se starají o spolužáky, kterým někdo ukřivdil nebo s kterými někdo zacházel nespravedlivě. Komunikují velmi lehce se zvířaty, rostlinami, jinými dětmi a s přírodou. Nejednou se lze setkat s tím, že mluví s "neviditelnými" přáteli. Často se tělesně necítí dobře. Jejich smysly jsou velmi jemné, proto je možné je snadno předráždit nebo přetížit. Jsou přecitlivělé na potravu; nejvhodnější je pro ně přirozená a organická strava. Jsou neobyčejně citlivé a snadno náchylné k pláči. Věří, že hmota a fyzický život jsou jen iluzí a že svět je něco více, než jen to, co vidíme. Vědí, že život spočívá na energii a na živém vědomí. Vědí, že máme žít v rovnováze s námi samotnými i s naším okolím. Často v sobě spojují "mužské" a "ženské" kvality (androgynie). Jsou většinou nekonformní a hodně kreativní. Svoje postoje dokáží ztěžka vyjádřit slovy; řeč je pro ně mnohdy příliš omezující. Jsou frustrované v systémech, které jsou orientované na rituály a které vyžadují málo kreativity. Často vidí lepší řešení jak ve věcech školních, tak doma. Jen těžko se ztotožňují s běžnými tématy, která se probírají ve školách. Většinou nevidí žádnou spojitost mezi těmito tématy a spirituálním životem, který je pro ně mírou všech věcí. Mají tendenci být samotáři, protože je ostatní děti a jejich okolí jen zřídkakdy chápe a akceptuje. Protože cítí život ve všech věcech, je pro ně často těžké se s nimi rozloučit. Nepřeceňují materiální stránku věcí, váží si ale jejich "duše".

 

Mají silnou intuici Trpí při čekání ve frontách, jsou netrpělivé. Často jsou objeveny díky podezření na poruchy pozornosti bez a nebo s hyperaktivitou, přitom ale pozornost dokážou udržet, když chtějí. Jejich pozornost je velmi těkavá, mohou dělat více věcí najednou

  

Ony samy nevidí žádné hranice mezi hrou, výchovou, vztahy a prací. Všechny tyto aspekty života se pro ně spojují v jednu celistvou zkušenost Potřebují podporu, aby mohly objevit samy sebe. Musí se naučit žít podle nejvyšších principů tak, jak jim rozumějí ony; pokud to nezvládnou, budou depresivní, bojácné a budou samy sobě ubližovat. Jsou tu, aby změnily svět a pomohly nám všem k větší harmonii a míru.

 

Máte-li prosím s těmito lidmi nějaké zkušenosti, nebo jste-li sám indigo, prosím napište svoje zkušenosti, poznatky a nápady sem – formou komentáře. Vaše podněty se pokusím co nejkomplexněji zahrnout do budoucích stránek.

  

 

Jsou Indigové děti vyspělejší už od narození?

 

Děti dnešní doby jsou ve všem rychlejší. Sotva se narodí, už by chtěly být dospělé. A v mnohém jsou. Řeší mezilidské spory nebo globální otázky, nějakým způsobem vidí, jak věci jsou, chtějí se všeho zúčastnit a všechno zapravovat. Ale i jejich fyzický vývoj se nesmírně urychluje. První zoubky, první krůčky či první slova se u nich objevují i v polovičním věku, než bývalo běžné. A lékaři se jen diví ale je tomu opravdu tak. Navíc se tato hranice se stále více posouvá. Běžně se od dnešních rodičů dozvídáme, že první zuby vyrostly ve třetím, nikoliv šestém měsíci, že v osmém už třeba chodí (například Nelinka z Plzně začala chodit již v pěti měsících). Není výjimkou, že indigové děti znají abecedu již před ukončením jednoho roku života. Indigové děti také někdy nepromluví dříve, než se naučí číst, a obecně pro ně platí, že mluvení je pro ně omezující, nedostačující. Vždyť toho lze tolik vycítit a říct telepaticky… Toto jsou jen některé schopnosti, jimiž jsou indigoví výjimeční, každý z nich je jiný a nelze je jednoduše hodit do jednoho pytle, také je často dosti těžké určit, zda jsme či nejsme indigo, protože neexistuje žádná pevně stanovená hranice.

 

Mě osobně se zdá nejtypičtějším rysem, který nesmí u indigového člověka chybět, velmi vysoký a vyspělý stupeň morálky a smysl pro spravedlnost, takové, které nevycházejí ze zaběhnutých zvyků, norem a psaných zákonů, nýbrž z jejich vlastní skutečné schopnosti vnímat okolní svět intenzivně, do hloubky a ve spojitostech, které obvykle ostatním lidem unikají. Na základě takto získaných informací si indigoví vytváří svůj vlastní, nepřejatý a obvykle velmi trefný úsudek, který se ale v současné společnosti nezřídka nesetkává s pochopením.

 

Pro lepší pochopení toho, jak se asi cítí indigoví lidé doporučuji přečíst si následující článek

 

Podobenství - jak se cítí indigový člověk, jak ho vnímáme

 

Indigový život - První strana mince

 

představte si :

Jednoho rána se probudíte, a zjistíte, že jste uprostřed 15. století a nemůžete s tím vůbec nic udělat. Můžete se bouřit, můžete křičet, brečet, vztekat se, a k ničemu Vám to nebude. Pak se jednoho dne smíříte s realitou a pokusíte se žít v rámci možností, které 15. století nabízí. Dokážete si představit, jak to musí být ohromně těžké? Žít bez těch všech věcí, které využíváme v současnosti, a bez kterých si nedovedeme svůj život představit? Zkuste někomu říct o tom co znáte, co jste používali, co bylo donedávna  součástí Vašeho života.  Zkuste někomu vysvětlit že metody které jsou v 15. století považovány za nejlepší, a používány ve všech vědních i sociálních směrech jsou zastaralé. Budou vás považovat přinejmenším za blázna a to se pochopitelně dotkne i vaší psychiky a dalšího vývoje, to se promítne i do kvality mezilidských vztahů, které na tomto pro vás zastaralém místě navážete.

 

Když ostatní neznají a ještě 300-400let ani nebudou znát elektřinu, neznají naftu, fyzikální zákony tak jak je vidíme dnes, neznají ani okolní vesmír, má smysl jim vyprávět, letadlech, počítačích, mobilní komunikaci, o oblíbeném auťáku, o cyklistice, o filmech a MPtrojkách?? Ne. Témata Vašich rozhovorů jsou velmi omezena a může se vím zdát, že jste ztratili všechno. Netoužili byste alespoň o jedné jediné duši, se kterou byste si mohli popovídat prostě o všem, po duši z 21. století?

 

 

Indigový život - Druhá strana

 

představte si :

Je 15. století. Jednoho rána se u Vás ve vesnici objeví podivné individum, zmateně pobíhá sem a tam, křičí, vzteká se, brečí, zkrátka – chová se jako blázen. Vykládá samé nesmysly, jako třeba , že může létat pomocí divného obřího ptáka, kterého jste ale nikdy neviděli a navíc prý nemává křídly, nebo že může slyšet a vidět někoho kdo je přitom daleko, nebo i to, že rychlý pohyb způsobuje stádo koní, v červené krabici 4 X 1,80m.

 

Mno… asi ho necháte přece jen svému osudu a nepolezete mu do rány, že? Nemá to v hlavě v pořádku a může být i nebezpečný. Možná za nějaký čas si na něho zvyknete, bude žít někde na okraji společnosti sám. Neporozumění a problémy s druhými takového člověka mohou přivést do extrémních životních situací a stavů, mezi které patří uzavřenost, frustrace, agresivita a v neposlední řadě sebepoškozování.

 

!!! Připojte se k Indigové skupině na facebooku a poznejte zajímavé lidi !!!

 

indigoforum a webové stránky věnované výhradně této problematice se připravují

chcete-li se aktivně podílet nebo nějak podpořit indigoporadnu, kontaktujte nás skrze kontaktní formulář

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Klára, 10. 11. 2009 20:01)

Občas přemýšlím jestli jsem do zdejšího světa patřím cítím se tu Velmi cizí..Nedavno mi mamina řekla,že si myslí že jsem indigované dítě ,Tak jsem si našla tyhle stránky a vše o čem se tady píše se mi často stává..Spousta lidí mi říká že uvažuji jako dospělá holka přitom mi je teprve 15..Říkám věci narovinu a ráda pomáhám lidem kterým někdo ublížil či už neví co dál..Potřebuju hodně podporu od ostatních a jsem strašně citlivá..Někdy sama nevím co mám dělat..Ale vím jedno ,že jsem tady na tomhle světě abych lidem pomáhala a ne ubližovala jako je to u většiny ostatních kteří si to možná ani neuvědomují..

HLOUBKA

(Falco, 8. 11. 2009 14:26)

Přemýšlel jsem, jestli napsat. Je mi 25. Nevím, zda patřím do této skupiny lidí. Vím jen, že jsem uvnitř jiný. Třeba si to někdo přečte.
Mohu říct, že ve společnosti lidí jsem oblíbený, ale když si mám vybrat, jestli se s někým setkat či ne, zvolím raději samotu. Už v dětství jsem se lišil od svých vrstevníků. Zatímco si mí kamarádi užívali, já seděl zahloubaný v knihách o nadpřirozenu. Nikdy jsem nevyzkoušel cigaretu a ani nechodil na diskotéky. Připadal jsem si rozumově vyspělejší. V patnácti jsem měl deprese a uvažoval nad sebevraždou. To už je pryč. Nemohl bych ublížit nikomu ze svých blízkých. Změnil jsem způsob myšlení, ale přesto jsem uvnitř pořád stejný.
Vnímám některé věci, které jiní ne. Cítím hloubku vesmíru. Má mysl je neustále naladěná na nějakou vyšší frekvenci. Jednou se mi na základní škole podařilo předpovědět, kdo z čeho bude v jednom dni zkoušený a co dostane. Během celého dne jsem se jen jednou zmýlil. Fungovalo to tak, že jsem si vybavil daný předmět a nic jiného. Čí jméno ze spolužáků mě potom napadlo jako první, ten to byl. Pak za mnou celý den chodili a neustále se ptali, kdo půjde k tabuli teď. Někdy se mi stává, že mě vteřinu před událostí napadne, že se to stane. Například, že už mi dlouho někdo nezavolal a v tom volá.
Chodím od ničeho k ničemu. Mívám spousty dobrých nápadů, ale většinou je nedotáhnu do konce. Má mysl se neustále snaží soustředit na něco "víc". Napadají mě věci, kterými se lidé okolo mě nezabývají. Hloubám nad posmrtným životem, vesmírem a jinými věcmi. Mám raději noc než den. Dokážu kolem lidí i předmětů vnímat úzkou bezbarvou auru. Nevím, k čemu je to dobré.
Nikdy mi nešla matematika a mám rád například fantasy. Teď jsem viděl komiksový příběh Watchmen (Strážci). Je tam jedna postava - Dr.Manhattan. Jeho způsob myšlení a něco v něm mě chytilo za srdce. Ta postava je mi něčím blízká. Je to nitěrné a nedá se to přesně popsat. Je to něco ve způsobu jeho myšlení a v jeho samotě. V tomhle jsme si podobní.

FILM:INDIGO

(JASNOVIDEC MARTIN WSZOLEK, 24. 10. 2009 0:36)

FILM:INDIGO
http://www.magietv.estranky.cz/clanky/dokument_zahady-tajemno-/film_indigo

prosba
Pokud víte kde by se tento film dal stáhnout v češtině.nebo aspoň
s českými titulky,dejte vědět na sidhi@email.cz

Pro GOTIATH

(Sarah, 30. 8. 2009 22:54)

Četla jsem co jsi tady napsala, možná tě to nebude zajímat, ale tvoje pocity jsou stejné jako ty moje.
Nepříjde ti to někdy nefér, že jsme tak sami?
"Hluší a slepí" se sejdou bez problémů, ale já mám jaksi problém potkat člověka , který by se snažil rozumět tomu co říkám já.
Mně příjde že lidi si melou to svoje a neposlouchjí natož aby naslouchali !!!!
A pak chtějí pomoct. nechápu software co mají v hard discu. :-((((

Proč lidé NENASLOUCHAJÍ ?

(Sarah, 30. 8. 2009 22:34)

Tahle planeta je pro mne jedna velká otázka. Mně se tady líbí, ale nechápu proč si lidé víc nenaslouchají a nepomáhají? Občas když se dívám jak mezi sebou komunikují dva jedinci vidím jak jsou uzavření a jak si jenom jeden na druhém zvyšují ego . Doslova je vidím sedět v energetické krabici. Každý v té svojí. Jenom někdy mám pocit výměny energie. Nejhorší na tom je, že přesně taková je moje máma. Jste úžasní a potřební pro tuhle planetu, jen si vyndejte ty špunty z uší.
Je to potřebné pro Váš vývoj. Když se budete vyvíjet VY, vše kolem Vás rozkvete jako v rajské zahradě. Copak nevídíte, že kdybyste milovali víc sami sebe, mohli byste víc milovat i ostatní? Oni by pak milovali Vás. Poslouchali byste víc druhé a druzí by Vám to vraceli.
Všechny Vaše otázky by byly zodpovězeny. Došlo by k božské výměně informací. Sdíleli bychom své bohatství společně.
Když máte tolik otázek, zastavte se nachvíli a ponořte se do ticha.
To je ode mne pro Vás i když v této době a na tomto místě, příliš nerozumím co se kolem děje.
A připadám si zbytečná. Někdy se taky zlobím ,někdy cítím smutek a někdy beznaděj....možná vše dohromady.
Možná někdy dostanu šanci někomu pomoct.

INDIGO?

(GOTIATH, 28. 8. 2009 19:15)

=>pokračování příspěvku

Já mám jen jedinou vadu, díky které se vymykám tomuto popisu Indiga - stala jsem se apatickou. Zanevřela jsem už na veškeré pokusy přinutit někoho, aby mne pochopil, aby pochopil život, jeho smysl, celý Svět. Ostatní mě vnímají jako arogantní, agresivní, manipulativní, panovačnou osobu, která touží po ovládnutí celého Světa. Ano, taková jsem - v očích Vás všech. Myslím, že většina lidí se chová podobně, pokud chce později přežít a neplatit za absolutního rebela, který se vymyká veškerým konvencím a kterého nelze zařadit do žádné škatulky. Já se zařadila mezi ty lidi, kteří chtějí bojovat, ať to stojí, co to stojí. Někteří se možná právě naopak zaměří na pomoc jiným lidem, aby využili své vlastnosti, ale já to nedokážu, nemějte mi to za zlé - toto je už důsledkem mých vlastností a tužeb, ne Indiga. Nezažít nepěkné chvilky v životě, možná bych byla jiná, ale vše je jen "co by, kdyby". V hloubi duše máme možná v sobě každý kousek takovéhoto Indigového člověka - ale taky třeba ne, já nevím. Zamysleme se...

Mír na Světě bude jedině tehdy, až přinutíme úplně všechny pochopit ty ostatní a sebe samotné. To je mým krédem... Možná proto přišli Indigoví lidé, aby planetu Zemi zachránili. Jenže, jak už bylo psáno, ostatní jim nerozumějí, a tak zůstávají jen nenaplněné životy, frustrace, a doživotní přetvářka.

Toužím po člověku, který je stejný jako já. Toužím mít konečně někoho, s kým bych mohla mluvit o věcech, jež mi připadají důležité a s nímž nebudu probírat hlouposti jako s mými přízemními přáteli. Toužím, aby zde existoval někdo jako já, člověk, jenž se nespokojí s tím, co teď má, člověk, jenž vnímá krásu celého Světa, jenž ho touží zachránit, jenž věří, že se to jednou všechno vydaří - a jenž bude asi doufat navěky.

Ptám se tedy - cítí se někdo také tak? A můžu být opravdu Indigo?

(Pokud si kdokoliv naivně myslí, že jsem v depresi, mám tu jedinou zprávu: táhněte o dům dál. Toto je seriózní téma, ne jeden z dalších 'blogísků nepochopené a smutné emařky', těch je na Internetu více než dost.)

...děkuji za každou reakci...

INDIGO?

(GOTIATH, 28. 8. 2009 19:15)

Dobrý den, chtěla bych se s Vámi podělit o mé zkušenosti, protože se s Indigem ztotožňuji až příliš. Předem upozorňuji, že tento komentář bude delší než je obvyklé.

Pročetla jsem uvedený článek několikrát, zhlédla jsem i množství dalších. Zaujal mne jeden z komentářů ve skupině "Indigové děti" na FB, cituji: "Nepopírá člověk sám sebe tím, že se označí za Indigového člověka? Někdo jiný může říct, že jsi Indigový, ale ty sám?" Přiznávám, je to téma k diskusi, ale osobně mám zkušenost spíše s tím, že Indigoví lidé opravdu nemohou být pochopeni nikým jiným než sobě rovnými a zařadit se mohou už jedině sami...

Pokusím se nastínit můj život, jehož popis je v tomto případě velice užitečný. Je mi 17 let, ale vnitřně se cítím mnohem starší. Už to samo o sobě značně znesnadňuje život, protože je třeba stále se omezovat vzhledem k mému věku - což je mým problémem odjakživa. Mít jediné přání, chtěla bych mít minimálně o 10 let více. Popis Indigového člověka na mě sedí dokonale. Ať už je to inteligence, smysl pro morálku, upřímnost, nezávislost, vytváření jednodušších postupů... setkala jsem se u sebe s tím, že negativně reaguji, když mě člověk nutí dělat věci, které já sama nechci - považovala jsem to za typický vzdor, ale tato reakce sama o sobě je až extrémní.

Zhruba do deváté třídy jsem neměla jediného kamaráda, nemluvila jsem, nechodila ven, neměli jsme počítač s Internetem, rodiče se se mnou o "otázkách života" nebavili, ale to mi problém nedělalo. Měla jsem, a doposud mám stále pocity, že některé věci jsou hrozně intuitivní. Už odmalička jsem věděla věci, které bych vlastně teoreticky vědět neměla, a už vůbec je neměla umět. Občas si sednu nad neznámou věcí a v mžiku vím, jak funguje. Je to sice užitečné, ale děsivé. A v dětství? Já jen četla knihy a ukrývala své vlastní představy a fantazii do příběhů, jež jsem psala. A abych pravdu řekla, mnoho věcí, které jsem v těchto příbězích vymyslela, jsem později viděla v televizi (opravdu to není fantasmagorie, ačkoliv to tak připadá i mně samotné).

Ano, tou další otázkou je budoucnost - víme my, Indigoví lidé (budu zde zahrnovat i sebe, popis na mě dokonale sedí, i když možnost omylu je možná), co skrývá budoucnost? Pochlubte se, kolika z Vás se až příliš často stává, že nespočet věcí víte i roky dopředu? A hlavně - kolik těchto událostí se vztahuje na lidi - tzv. většinou víte, co jiný člověk cítí (nedejbože teprve BUDE cítit), ať už je to otázka minut nebo měsíců? Indigoví lidé to umějí. Ale nikdo je není schopen pochopit. Lidé sami o sobě jsou těžko pochopitelní, někteří jsou hodně složití, ale Indigo má svůj vlastní svět. Mnohokrát ani netouží žít v realitě a vytváří si svou fiktivní. No, a někdy v realitě žít chce, ale prostě nemůže...

=>pokračování výše

Jen...

(Dadeus, 5. 5. 2009 13:22)

Arthur C. Clark - Konec dětství (?) Jen mě to tak napadlo...

re: Můj indigáček Karolínka

(poustevník, 4. 5. 2009 7:00)

Karolínka je evidentně indigové dítě a otázka / problematika výchovy těchto dětí je dosti rozsáhlá a navíc je třeba individuálního přístupu. Nicméně zkusím zde napsat několik základních doporučení. Z Vašeho popisu vyplývá, že dcerka má obrovské nadání a také sklony k dominanci a úzkostem. Vedle jejího daru, o kterém tu nebudu psát, existuje v podobných případech slabé místo - riziko, že s Karolínkou budete jednat ve strachu. Takový vztah není v jednání dětmi dobrý, protože může vést rozvíjející se bytost k poznání, že manipulace s lidmi je nejenom snadná, ale také v pořádku. A to pochopitelně není. Proto je za potřebí, aby se dospělí při jednání s indigovými dětmi snažili vždy řešit věci moudře a bez afektu. To vyžaduje rozvahu, přehodnocování vlastních "názorů", trpělivost atp.. Pokud dítě vyžaduje něco, s čím nesouhlasíte, nelze mu uhýbat, ale ani nestačí říci "ne" a hotovo. Je potřeba v těchto okamžicích nastolit atmosféru diskuze - diskuze sama o sobě není podstatná, ta je jen průvodním aspektem toho přístupu, který je pro jednání s těmito dětmi zdravý a často účinný. Někdy například stačí říci, že nemůžete jednat tak jak po vás dítě vyžaduje, protože by to bylo v rozporu s Vaším poznáním a přesvědčením. Někdy stačí poukázat na aspekt, o kterém si myslíte, že jej dítě nezvážilo. Pamatujte si ale, že indigáček nikdy nepřijme podvrhnuté argumenty a to i v případě, že si myslíte, že jste je ošidili. Nemyslím, že by někdo chtěl svému dítěti cíleně lhát, ale buďme k sobě upřímní: Kdo z nás někdy někoho neodbyl jednoduchou odpovědí / efektivním argumentem jen aby měl klid nebo dosáhl jiného svého cíle? Výchova takto vyspělé bytosti v tělíčku malého mimina je pro rodiče těžká, nezřídka bolestivá a neexistují pro ni žádná uniformní řešení. Výše napsaná doporučení postihují jen zlomek z psychologie výchovy indigových dětí, jež mají doplnit informace na těchto stránkách vzhledem k povaze tohoto indigáčka.

V případě že byste chtěli nějakou konkrétní rozsáhlejší radu, můžete mne kontaktovat osobně skrze formulář v odkazu "kontakt na mne". Přeji všem čtenářům, hezké dny.

re: 1.5.

(poustevník, 4. 5. 2009 6:34)

1.5. je velice symbolické datum. Možná nám to v dnešní době, kdy jsme zapomněli na přirozené cykly přírody už ani tak nepřipadá. Ale není na škodu zamyslet se více do hloubky nad novými podněty a vlastními postoji, které tyto dny řešíme.

Můj indigáček

(nanan, 1. 5. 2009 13:47)

Ahoj naše malá Karolínka je indigáček,dozvěděli jsme se to od paní numeroložky a po krátkém zkoumání našeho dítěte jsme se ujistili že je tomu tak.Nesnáší když se s ní mluví jako s malým dítětem (má 2 roky)
Je puntičkář ,rozčiluje se když děláme něco jinak než ona sama chce a ukazuje nám jak to máme všechno dělat správně ,většinou přichází s jednoduší variantou.Někdy si připadám jako blbec když mě mé dvouleté dítě učí ,někdy když není vše tak jak by mělo být ,je hrozně nervózní,pláčtivá a ze spaní se budí a ukazuje na různé věci a pláče .Bez problému ovládá počítač dvd ,foták startuje auta traktor ,máme riodinu v Anglii a nedělá jí problém se zapojit do debaty vedené v angličtině.Ještě pořád všemu nerozumím ale máme před sebou celý život abych se jí naučila pořádně naslouchat ,chápat a pomáhat.Myslím si že Indigové děti to v dnešním Světě nemají jednouduché.Né všichni se tomu snaží porozumět.Ale Károlínka je úžasná a miluji ji nejvíc na Světě.Byla bych ráda kdyby nám někdo mohl poradit jak a co s takovými dětmi probírat byla bych moc ráda .děkuji Jana

twet

(TerrraIetřšeeřžžýžéčýžěč=ý, 10. 4. 2009 14:53)

reztrtzertzhfzgjzgfiugkgoluikghouip

indigové děti

(Romová Zdenka, 9. 4. 2009 19:14)

myslím si ře jhá i můj syn Daniel patříme do této katzegorie.Podle toho co jsem se dočetla vůbec neváhám vám napsat.Nechápu jak je to možné, ale bohužel je to má doměnka podle toho co jsem se dočetla

křišťálové mimi

(Sera, 2. 4. 2009 22:38)

Ahoj, mám 12 měsíčního syna. Není překvapení,že je skvělý telepat, upozorní mě předem na osoby,které za pár minut přijdou. Mou hlavní náplní je ho chytat, aby nespadl, když "chodí" a "pumpovat" lásku, co se do něj vejde. Protože jinak vše zvládá odkoukat sám a zdá se jako by už se s různýma dovednostma narodil - ovládá mobil - ukládá čísla,nastavuje obrázky na pozadí atd., s počítačem je kamarád, foťák, rádio, hrnek, zavírat a otvírat šroubovací uzávěry. Miluje zvířata a často a dlouze čte v lidech....co je pro mě ale teď nejdůležitější, že si musím dávat každou vteřinu pozor, na co myslím. Dám příklad jak to funguje. Zatím jsem mu žádný "režim" nastavovat nemusela,jelikož to zvládl on sám. Pár dní zpět jsem přemýšlela,že bychom to mohli trochu změnit a udělat to tak, aby usínal v jinou hodinu. No synáček mě zase předběhl a režim si sám během tří dnů přestavěl, podle mého přání. A tak je to u nás pořád....okamžitě a moudře reaguje na moje myšlenky a pocity. Miluje,když se zabývám duchovnem a ezoterikou, to si pak v klidu hraje a příjemně pobrblává:) - telepaticky naslouchá:) výborně se mu usíná u mě na klíně při meditaci. Horší je,když někdo další z lidí si nechce tuhle skutečnost uvědomit a vsugeruje mu svůj strach, to pak je syn samá boule a pláč, jelikož následuje jejich "příkazy" - "spadneš, bouchneš se, raději zůstaň tam v koutku, ať si neublížíš"...atp.

re Daniel - to s tim víčkem od propisky přesně znám,))

pocity

(Daniel, 19. 3. 2009 22:21)

taky někdy mate pocit kdy neco musite richle udelat a prymo u cile vam to unikne a pak se vam zacne svirat hrdlo a tak mam az prehnanou starost o věci ve svem okoli treba mi neco lezi na stole a ja proste ty veci dam k sobe aby nebyli samy a mohly si i treba povidat,jednou sem vyhodil vicko od propisky a tak spatnej sem mel pocit nebo mi strasne vadi urcity pozice veci ci nerovnomerne rozlozena sila treba se oneco bouchnu a musim se v uvozovkach bouchnou i do druhy ruky strasne mi to vadi ale mam docela vyhodu ze presna takovyho sloceka jako sem ja mam ve svy tride odjakziva me pritahuje duchovno a podobne veci a hlavne kriptozoologie a vnimam veci trochu jinak nez ostatni proste me dost lidi nechape a hlavne rodice..............me ICQ je 420850472

Já a můj syn

(Mia, 25. 2. 2009 15:30)

Dobrý den,
jen se chci podělit o svou zkušennost. Nevím zda můj syn je či není indigové dítě, každopádně spousta charakteristik jemu odpovídá. Chodít začal v devítí měsících, zajímavé na tom bylo že zcela vynechal fázi lezení a už tehdy mi lékařka řekla "prostě to nepovažoval za nutné". Od dvou let se začal zajímat o brouky, velmi intezivním způsobem. Již tehdy znal jejich latinské názvy a sám nás díky své zvídavosti mnohé naučil. Dokázal velmi precizně tu drobotinu pozorovat v trávě i několik hodin přesto, že v jiných činnostech je velmi hyperaktivní a nesoustředěný. Od dvou let řešíme jeho šílenou hyperaktivitu a nesoustředěnost u psychologů a psychiatrů. Když začal chodit do školy musely mu být nasazeny léky, aby vše zvládal, přesto všechno má výborné výsledky a samé jedničky, zpočátku neměl žádné kamarády, dnes se občas někdo najde, děti ho považují za podívína když jim v knihách ukazuje vesmír nebo ty jeho brouky, ale občas je zaujme šíleností,že se nechá popíchat včelou "musím přece vědět co se stane a jak to bolí jak mě píchne mami" Dokáže jít až do šílené histerie pokud mu někdo hlavně co se týče přírodních oblastí tvrdí, že je to jinak než ví on. Možná by někdo mohl podotkonou tyto charakteristiky odpovídají autistickému dítěti, ale věřte, že není. Dostalo se mu pouze nálepky ADHD - porucha pozornosti s hyperaktivitou. Je mnoho dalších zvláštností kterými mě dostává na kolena. Miluje kameny a jednu dobu stále dával křišťál k svému morčeti, říkal že ho potřebuje, přestože ještě morče nejevilo známky nemoci za pár dní onemocnělo a zemřelo. Byl velmi nešťastný z toho že mu nemohl pomoct. Hlavně mě zaráží to dřívější vnímání než u všech ostatních. Pokud nezvládáme jeden druhého, což se také občas stává (není jednoduché zvládnout a hlavně pochopit takové dítě) bývá velmi depresivní, má zažívací potíže, a hlavně velmi živé sny. Když přijde takovéto období chodí za ním ve snu "černý pán". Už se nám dost dlouho dobu daří čím dál tím lépe nacházet cestu pochopení jeden druhého a já věřím, že to bude pořád lepší. Synovi zanedlouho bude deset let. Tak snad tento příspěvek pomůže alespoň mamčám, které procházejí touto cestou a to hlavně v tom, že je důležité nevzdát se a hledat stále nové způsoby nejen v tom jak pomoci svému dítěti, ale především jak se od něj něco naučit a stát se lepším člověkem. Mia

Indigo

(Befeleme, 15. 2. 2009 23:24)

No ja přemyšlim sem tam podobně jako ty jenže v jednu chvily si taky řikam proč jsou valky proč se vraždíme proč nás zkrátka furt musí někdo buzerovat(D:).No a druhej den se vzbudim a zase si řikam jak je to dobře že ten vyvoj jde neustale kupředu že valky už časem uplně vymizejí a že je dobře že se všechno tak nadherně vychytává,třeba si řeknu jestli dát Hitlerovi v roce 1935 Hru Travian jestli by vubec nějaka ta válka byla D:.No nic,ale pak mi přijde všechno zas uplně jinak Asi nejsem žadný indigo,ale asi sem prostě normalní blázen a měl bych zajít za psych. .Jenže zatim nezajdu protože žiju v přesvědčení že jsem naprosto normální.Před ostatníma lidma se snažím chovat uplně jinak a z každym se bavim podle toho jak si otypnu jeho povahu během tejdne se dokážu zkamarádit uplně s každym třeba i se svym nejhorším nepřítelem,nejradši řešim věci kompromisem samozřejmě většinou to má menší výhodu pro mě(aspon mi to teda tak přijde).Hodně špatně nesu porážky,ale nikdy to na sobě nedam znát až když jsem sám tak nadávam sám sobě.Nevim jestli jsem indigo ale už mi to začíná všechno pěkně Sr....t

Re: Indigo

(KRITIK, 5. 2. 2009 13:26)

Autority nemusíš uznávat, ale indigo s nimi umí vycházet. Možná umíš výborně anglicky a řecky, ale čeština ti moc nejde, tak nevím. Asi jsi jen nadaný rebel.

pokracovani

(kety, 5. 2. 2009 11:59)

Jeste jsem zapomela pripsat ze jsem se za rok sama naucila bez jakehokoliv slovniku Recky tak,ze na me Rekove koulej ocima.Anglictina je pro me samozdrejmosti.Tohle vas stary skolni postumi nenaucej....

Indigo

(kety, 5. 2. 2009 11:56)

Dobry Den
Je mi 18 let a v urcitych bodech popisu se vidim.Chodit jsem zacala velmi brzy,moje postoje k bi a homo sexualite jsou absolutne neutralni,nesnasim umele autority typu pani ucitelka,vychovatelka,kteri jen proto ze jsi mladsi ti nedavaji prostor k diskuzy.Jako mala celou povinou skolni dochazku jsem se neucila ale presto jsem mela jedny z nejlepsich vysledku.Ve skole fajn ale doma se to nejak zvrtlo,Kdyz mi bylo 14 rodice me na 2mesice poslali do strediska vychovne pece,jelikoz mam problemy nekoho brat bezduvodnejako autoritu,vysvetlenim protoze to tak je.Tam jsem navrch 2 mesice hrala divadlo a stejne to nicemu nepomohlo...jen mi to podupalo sebevedomy a zapricinilo jeste vetsi odpor...Pro me jsou si vsichni rovni a na veku nezalezi,je to jen jake si symbolicke cislo jak stare je nase telo-ne ovsem duse.Nikdy jsem nechtela chodit na krouzky,vzdy jsem tam sla dvakrat a dost,jen u jednoho jsem vydrzela 2roky-chovatelstvi.Pak se ten krouzek zrusil a ja si poridila krecka domu.Tomu jsem dala tolik lasky,Vzdy se citim bezmocne kdyz vidim bezpravi a brecim, a nedokazu pochoopit proc lidi nevidi ze takhle je to spatne,proc nemuzeme zit v celosvetovym miru,proc se vrazdime,proc jsou valky,PROC SE PRACE DELI NA MUZSKE A ZENSKE,PROC MA ZENA SLOUZIT MUZI?Co je to za svet?Zena a muz jsou lide!!Oba 2!Nesnasim kdyz me nekdo prirazuje do nake skupiny,nemam zadnou viru,ani boha,ani budhu...Kdyby nebylo nabozenstvi jak by bylo vse jednodussi,nebyly by valky v otazce viry,Kdyby nebyla cirkev,penize by se mohly pouzit na vyzkum nemoci,Proc pro vstup do cizi zeme potrebujeme doklad?Zeme patri VSEM.Kdyby lide zili v miru,nebyly by zbrane,nebyly by radary,nebyly by armady......a penize by se mohly pouzit pro blaho vsech.Proc 2procenta lidi vlastni polovinu svetoveho bohatstvi?V mem veku se citim snad na 30,s dospelymi diskutuji naprosto bez problemu-ne o osobnich zalezitostech ale jen s temi,kteri me nepoucuji a nesnazi se mi vnutit jejich nazor i kdyz vim ze je to spatne.Me proste vysvetleni:protoze jsem to rekla : NIC NERIKA.Nazory nekterych starsich nez jsem ja mi pripadaji ponekud staromodni.Oni me nikdy nepochopi......Tak mi reknete.Jsem indigo nebo jen cvok?


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

následující »