Jdi na obsah Jdi na menu
 


Indigové děti

(toto téma je vzhledem k jeho rozsáhlému obsahu v rekonstrukci)

 

- kdo jsou indigové děti?

- Jsou Indigové děti vyspělejší už od narození?

- jak se cítí indigo

- připojte se k Indigo skupině na facebooku 

 

kdo jsou indigové děti?

 

ObrazekJejich pohled působí dospěle a moudře, již po narození si svou matku prohlížejí vědomě upřeným pohledem. Velmi brzy jsou schopny abstraktního myšlení Jsou nadané a nebo talentované, velmi inteligentní. Uvědomují si ve svém nitru životní pravdu a velice citlivě reagují na nepravdu. Mají vyhraněný smysl pro spravedlnost. Jsou čestné, upřímné a nezávislé. Mají výborný cit pro to, co je správné, nepotřebují žádnou disciplínu. Naopak potřebují jasné hranice, které ale musí mít své opodstatnění. Pokud rodiče a učitelé nedovolí těmto dětem jednat podle jejich přesvědčení, vyvolají u nich hluboký odpor. Mají potíže s disciplínou a autoritami. Neakceptují vedení od lidí, kteří nemají stejné etické názory jako ony samotné; ani sociální nátlak je nedonutí k podřízenosti. Nelze je donutit udělat něco, čemu nevěří. Odmítají se řídit pravidly a příkazy, nenechají se omezovat překonanými ideály a poučkami víry. Neakceptují koncepci viny a trestu, dají se jen těžko potrestat.

 

Jsou velice zvídavé a nechtějí a nemohou přijmout žádné rychlé a jednoduché odpovědí jen proto, že to jsou tradiční odpovědi minulosti. Vyžadují dobrá zdůvodnění, odpovědi musí být pravdivé. Mívají silnou schopnost empatie, ale někdy naopak vůbec žádnou. Často se starají o spolužáky, kterým někdo ukřivdil nebo s kterými někdo zacházel nespravedlivě. Komunikují velmi lehce se zvířaty, rostlinami, jinými dětmi a s přírodou. Nejednou se lze setkat s tím, že mluví s "neviditelnými" přáteli. Často se tělesně necítí dobře. Jejich smysly jsou velmi jemné, proto je možné je snadno předráždit nebo přetížit. Jsou přecitlivělé na potravu; nejvhodnější je pro ně přirozená a organická strava. Jsou neobyčejně citlivé a snadno náchylné k pláči. Věří, že hmota a fyzický život jsou jen iluzí a že svět je něco více, než jen to, co vidíme. Vědí, že život spočívá na energii a na živém vědomí. Vědí, že máme žít v rovnováze s námi samotnými i s naším okolím. Často v sobě spojují "mužské" a "ženské" kvality (androgynie). Jsou většinou nekonformní a hodně kreativní. Svoje postoje dokáží ztěžka vyjádřit slovy; řeč je pro ně mnohdy příliš omezující. Jsou frustrované v systémech, které jsou orientované na rituály a které vyžadují málo kreativity. Často vidí lepší řešení jak ve věcech školních, tak doma. Jen těžko se ztotožňují s běžnými tématy, která se probírají ve školách. Většinou nevidí žádnou spojitost mezi těmito tématy a spirituálním životem, který je pro ně mírou všech věcí. Mají tendenci být samotáři, protože je ostatní děti a jejich okolí jen zřídkakdy chápe a akceptuje. Protože cítí život ve všech věcech, je pro ně často těžké se s nimi rozloučit. Nepřeceňují materiální stránku věcí, váží si ale jejich "duše".

 

Mají silnou intuici Trpí při čekání ve frontách, jsou netrpělivé. Často jsou objeveny díky podezření na poruchy pozornosti bez a nebo s hyperaktivitou, přitom ale pozornost dokážou udržet, když chtějí. Jejich pozornost je velmi těkavá, mohou dělat více věcí najednou

  

Ony samy nevidí žádné hranice mezi hrou, výchovou, vztahy a prací. Všechny tyto aspekty života se pro ně spojují v jednu celistvou zkušenost Potřebují podporu, aby mohly objevit samy sebe. Musí se naučit žít podle nejvyšších principů tak, jak jim rozumějí ony; pokud to nezvládnou, budou depresivní, bojácné a budou samy sobě ubližovat. Jsou tu, aby změnily svět a pomohly nám všem k větší harmonii a míru.

 

Máte-li prosím s těmito lidmi nějaké zkušenosti, nebo jste-li sám indigo, prosím napište svoje zkušenosti, poznatky a nápady sem – formou komentáře. Vaše podněty se pokusím co nejkomplexněji zahrnout do budoucích stránek.

  

 

Jsou Indigové děti vyspělejší už od narození?

 

Děti dnešní doby jsou ve všem rychlejší. Sotva se narodí, už by chtěly být dospělé. A v mnohém jsou. Řeší mezilidské spory nebo globální otázky, nějakým způsobem vidí, jak věci jsou, chtějí se všeho zúčastnit a všechno zapravovat. Ale i jejich fyzický vývoj se nesmírně urychluje. První zoubky, první krůčky či první slova se u nich objevují i v polovičním věku, než bývalo běžné. A lékaři se jen diví ale je tomu opravdu tak. Navíc se tato hranice se stále více posouvá. Běžně se od dnešních rodičů dozvídáme, že první zuby vyrostly ve třetím, nikoliv šestém měsíci, že v osmém už třeba chodí (například Nelinka z Plzně začala chodit již v pěti měsících). Není výjimkou, že indigové děti znají abecedu již před ukončením jednoho roku života. Indigové děti také někdy nepromluví dříve, než se naučí číst, a obecně pro ně platí, že mluvení je pro ně omezující, nedostačující. Vždyť toho lze tolik vycítit a říct telepaticky… Toto jsou jen některé schopnosti, jimiž jsou indigoví výjimeční, každý z nich je jiný a nelze je jednoduše hodit do jednoho pytle, také je často dosti těžké určit, zda jsme či nejsme indigo, protože neexistuje žádná pevně stanovená hranice.

 

Mě osobně se zdá nejtypičtějším rysem, který nesmí u indigového člověka chybět, velmi vysoký a vyspělý stupeň morálky a smysl pro spravedlnost, takové, které nevycházejí ze zaběhnutých zvyků, norem a psaných zákonů, nýbrž z jejich vlastní skutečné schopnosti vnímat okolní svět intenzivně, do hloubky a ve spojitostech, které obvykle ostatním lidem unikají. Na základě takto získaných informací si indigoví vytváří svůj vlastní, nepřejatý a obvykle velmi trefný úsudek, který se ale v současné společnosti nezřídka nesetkává s pochopením.

 

Pro lepší pochopení toho, jak se asi cítí indigoví lidé doporučuji přečíst si následující článek

 

Podobenství - jak se cítí indigový člověk, jak ho vnímáme

 

Indigový život - První strana mince

 

představte si :

Jednoho rána se probudíte, a zjistíte, že jste uprostřed 15. století a nemůžete s tím vůbec nic udělat. Můžete se bouřit, můžete křičet, brečet, vztekat se, a k ničemu Vám to nebude. Pak se jednoho dne smíříte s realitou a pokusíte se žít v rámci možností, které 15. století nabízí. Dokážete si představit, jak to musí být ohromně těžké? Žít bez těch všech věcí, které využíváme v současnosti, a bez kterých si nedovedeme svůj život představit? Zkuste někomu říct o tom co znáte, co jste používali, co bylo donedávna  součástí Vašeho života.  Zkuste někomu vysvětlit že metody které jsou v 15. století považovány za nejlepší, a používány ve všech vědních i sociálních směrech jsou zastaralé. Budou vás považovat přinejmenším za blázna a to se pochopitelně dotkne i vaší psychiky a dalšího vývoje, to se promítne i do kvality mezilidských vztahů, které na tomto pro vás zastaralém místě navážete.

 

Když ostatní neznají a ještě 300-400let ani nebudou znát elektřinu, neznají naftu, fyzikální zákony tak jak je vidíme dnes, neznají ani okolní vesmír, má smysl jim vyprávět, letadlech, počítačích, mobilní komunikaci, o oblíbeném auťáku, o cyklistice, o filmech a MPtrojkách?? Ne. Témata Vašich rozhovorů jsou velmi omezena a může se vím zdát, že jste ztratili všechno. Netoužili byste alespoň o jedné jediné duši, se kterou byste si mohli popovídat prostě o všem, po duši z 21. století?

 

 

Indigový život - Druhá strana

 

představte si :

Je 15. století. Jednoho rána se u Vás ve vesnici objeví podivné individum, zmateně pobíhá sem a tam, křičí, vzteká se, brečí, zkrátka – chová se jako blázen. Vykládá samé nesmysly, jako třeba , že může létat pomocí divného obřího ptáka, kterého jste ale nikdy neviděli a navíc prý nemává křídly, nebo že může slyšet a vidět někoho kdo je přitom daleko, nebo i to, že rychlý pohyb způsobuje stádo koní, v červené krabici 4 X 1,80m.

 

Mno… asi ho necháte přece jen svému osudu a nepolezete mu do rány, že? Nemá to v hlavě v pořádku a může být i nebezpečný. Možná za nějaký čas si na něho zvyknete, bude žít někde na okraji společnosti sám. Neporozumění a problémy s druhými takového člověka mohou přivést do extrémních životních situací a stavů, mezi které patří uzavřenost, frustrace, agresivita a v neposlední řadě sebepoškozování.

 

!!! Připojte se k Indigové skupině na facebooku a poznejte zajímavé lidi !!!

 

indigoforum a webové stránky věnované výhradně této problematice se připravují

chcete-li se aktivně podílet nebo nějak podpořit indigoporadnu, kontaktujte nás skrze kontaktní formulář

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Sem rád že sem našel lidi jako já

(Normální človíček, 28. 7. 2010 23:29)

6+14+26+30+19+5 děleno klíčem ke zprávě,který je vyjádřen binárním číslem 011001=? Výsledkem dělení rovná se 4. Tak tohle je 12 čísel z kosmu.Snad se mi poštěstí tu knihu koupit.Nemate jí někdo?

ahoj Martino

(indigacek, 24. 6. 2010 13:32)

Ahoj Martino. Uplne Te chapu. Ale total. Nerada se rozpisuji verejne, objevila jsem tehle stranky nahodou kdyz jsem hledala neco o zelenem caji a prvni co jsem cetla je tvuj prispevek. A padla mi pusa, uplne Te chapu. Jenom jsem se obrnila.

Více poradit neumím

(Martina, 24. 6. 2010 10:38)

Ahoj, jsem taky indigová. Po těch návalech vzteku už jsem taky rezignovala. Nedokážu neustále snášet ty kopance a tvářit se, jako že se nic neděje, že jsem silná a všechno to snesu a ještě jim snad za to líbat nohy a oni se mi budou vysmívat do blbečků. Přes oči plné slzí jim říkám, že to, jak se ke mně chovají, není v pořádku. Nevím si na tom světě rady a to je mi skoro 35 let. Lidé mě doslova vysávají, v tom mi pomáhá jedna věta: Archanděli Michaeli, žádám tě o odpojení všech negativních vláken, která mi ubírají energii. Děkuji

Ahoj, Tajná (duše) :-)

(Puťka, 24. 6. 2010 7:15)

Už je to skoro rok, co Tvůj syn prolétl nečekaně zpět do Nebe, přesto je to pořád žhavé a bolestné. Asi pořád bude a povede Tě to k dalším nekončícím hledáním, které musíš projít (zdánlivě) sama.
Jeho (ani Jejich) pomoc totiž není hned (a někdy nikdy) vidět, ačkoli tu stále je. Můžeš ji cítit, když se jí otevřeš a jsi o ní přesvědčená.
Odešlo mi teď několik blízkých lidí, nechápu to,
vůbec nebyli staří.
Kamarádům v neděli umřelo miminko, 3 dny mladé, zdravé...

Buď vděčná za každý den, který jsi mohla strávit se svým synem.
Smrt patří k životu, k našemu každého Osudu, je to mimo rámec hodnocení fér/nefér.
Hledání příčin nám může pomoci k nalezení sebe sama a svého úkolu.
Život není samozřejmost, spousta kamarádek vůbec nemůže otěhotnět, mnohé opakovaně potrácejí, umírají i mladí lidé...
Nejsi sama, jsi součástí Života kolem Tebe a pokračuješ a ním.
Držím Ti palce na cestu!
(Až je budeš potřebovat, můžeš si pro ně přijít zpátky :-) ***



je to těžké.

(indigo?, 22. 6. 2010 19:27)

buďme spolu, pomáhejme si.. vydržme. :-)

Smutním a nechápu

(Taina, 17. 6. 2010 2:26)

Ahoj Modráčci,
bolí mě srdce i duše. Před rokem a půl jsem objevila tyto stránky a potěšily mě, protože jsem v charakteristice indigových objevila spoustu rysů svých i obou našich synů. Samozřejmě nevím, jestli indigo jsme nebo ne, ale spoustu věcí do sebe líp zapadalo.
Starší synek přišel do naší rodiny jako dar. Děťátko velikosti 3měsíčního človíčka s laskavým a vědoucím pohledem, rychle se vyvíjející, s obrovskou touhou, aby všechno bylo na milimetr spravedlivé. Všechno předčasně chápal a všechno dělal, jakoby mimochodem a jen jakoby si lehce přpomínající. Vydrželi jsme hodiny debatovat o světě, souvislostech a vztazích a dumali, jak by některé věci mohli být jinak a snáz a lépe. A ani jsme nemuseli doříkávat věty:o))
A pak se loni v létě stala ta nejvíc nefér věc...:o(((
Z nebe slétl jediný besk z čistého nebe (a to doslova)a celá skupinka se rozlétla jako smutní ptáci a mého synka to ve zlomku vteřiny převedlo na druhý břeh. A mě to během toho zlomku vteřiny roztrhlo srdce nevratně napůl a zanechalo bezradně nechápající - proboha, proč nám osud (či Bůh)pošle takový dar v osůbkách dětí, které jsou příslibem, že když uplatní své dary, tak to na tom světě snad bude časem stát za víc, než za fajfku tabáku a pak nám je zase předčasně vyrve?!?!? O čem to je? Má někdo z Vás alespoň matné tušení?????????????????

čau

(bohužel, 27. 5. 2010 22:00)

pro mě to je tady peklo

pro Lucku * přání

(Poutnice, 7. 5. 2010 21:44)

Ahoj Lucko,
neboj se zbytečně. Strach snadno roste a ochromí, v tom je jeho magie. Chce od nás aktivitu, pochopení věci, akci, ujasnění a zpevnění postoje.
Kolem dat r.2012 je bublina zbytečného hororu, která s pocity pracuje velmi dovedně.
Májové měli mnoho kalendářů pro různě dlouhá období, každý dokázal měřit jen určitý výsek času.
21.12.2012 právě jeden takový dlouhý (přes 5 000let) kalednář končí (protože neumí počítat další dny, končí jeho numerická soustava), aby další den ZAČAL OPĚT ZNOVU OD ZAČÁTKU, jak už se to několikrát stalo!!
Prý to ale byla přesto pro ně velká změna času jako myšlenkového období, což se k "dnešním" rokům hodí také velmi dobře.
Neboj, budeme mít ještě hodně času udělat všechno to, co jsme si na své "hvězdě" před sestupem na zem naplánovali. Jen abychom se včas rozpoměli...
Hodně radosti ***

Indigo Brno

(Petra, 6. 5. 2010 11:35)

Ahoj všichni modráčci!

čtu příspěvky, ... co dodat.., díky.
Našel by se někdo z Brna? Hledám parťáka pro jisté dvě odlišné činnosti :-)

Petra *
736 448 721 jen prosím SMS, většinou mám vyplé zvuky a zvonění neslyším ;.)

Pro ->Dominik Sand

(Maty, 20. 4. 2010 22:59)

->Dominik Sand > bydlím v ústí nad labem kdyžtak si mě přidej na skype -> maty600

Příběh o 21. století

(Maty, 20. 4. 2010 22:50)

Můžeš útíkat ale neutečeš před tím kdo jsi . Vždy jsem byl ostatními ne zcela nepochopen , mé názory dnes a denně sklízejí úžas ale i opovržení. I přes můj vysoký intelekt se snažím zapadnout do společnosti , chodím na párty , provozuji parkour ,snowboard atd. Ale někdy se zastavím na ulici plné lidí a to co vidím v očich lidí nemá vysvětlení , jejich zaslepenost po penězích , sexu a úspěchu . Jejich neporozumění a utrpení z malicherností . Dnes je mi 16 let a už od svých 4 jsem přemýšlel o posmrtném životu a nikdy jsem se nebál smrti . Jestli toto někdo čte možná pochopí co mám na mysli , ikdyž se to slovy těžko vysvětluje .

přání

(lucka, 20. 4. 2010 17:01)

prosím at neskonci nas svet 2012 bude se modlit aby neskoncil je mi teprve 10let co bedeme delat

Zase já

(Míša,15, 11. 4. 2010 16:35)

Pro: Hloubka(Falco)...Já se citím uplně stejně,jako bys mi mluvil z duše...až mi z toho marzí v zádech..

Asi jsem Indigo

(Míša,15, 11. 4. 2010 16:01)

Tento článek jsem našla když jsem si do vyhledavače zadávala:nevím si rady se životem.Nechci umřít,to ne!Jen jsem chtěla vědět jestli je na tom někdo stejně..pak mi vyjela tato stránka a po přečtění si myslím že já jsem Indigo..Já si zkrátka nerozumím s ostaními,cítím se ohodně vyspělejší než ostatní v mém věku,cítím se jiná než ostatní,také cítím jako bych na tomto světě nebyla náhodou ale že na tomto světě mám něco dokázat,cítím se jiná než ostatní....Myslíte si že jsme Indigo?...Míša,15

* Přání *

(Poutnice, 2. 1. 2010 20:41)

Nechce se mi psát o sobě, protože nepreferuji "kontakt" před setkáním, je to divné.

Odmala se cítím sama a jakoby vyčleněná, i když mě rodiče zahrnovali láskou. Možná jsme tady na Zemi se svým prožíváním moc uzavření ve své hlavě a těle, což nám dává iluzi, že ostatní jsou na tom jinak...
Cítím se jakoby vyhozená z domova, kam se nejen že nemůžu vrátit, ale nemohu s ním navázat ani žádný kontakt. Nemám k tomu schopnosti. Vnitřně mi toto odloučení působí velkou bolest, "naštěstí" všední život a jeho požadavky tyhle myšlenky odsouvají většinou do pozadí.
Jako by v mém životě žila jen částečka ze mě a já se nemohla sama k sobě ani dostat...
Člověk je sám se sebou vždycky sám. I když není.
Jsem velmi vděčná, že mohu žít tady na Zemi, vnímat ji (částečně) i ostatní lidi a hledat vnitřní bytosti v nich.
Od dětství mám vzpomínky, že jsem chtěla být vždy "při ruce", že nikde nejsem náhodou a měla jsem obavy, že propásnu něco, co jsem měla nebo mohla udělat.
Vždycky o mně říkali, že jsem přecitlivělá, neumím moc zacházet s mírou svého prožívání. "Jezero bolestí světa" je hluboké, nevím, jak a proč se radovat, když je na zemi tolik bolesti. Ochromuje mě to, ale pomoci stejně nedokážu...
Kvůli svému pojetí spravedlnosti jsem měla v dětství hodně problémů.
Chtěla bych se stát člověkem :-)
Nevím ještě úplně přesně, co to je, ale moc mě to zajímá :-)))
Myslím, že člověk se člověkem teprve stává. Nebo se jím rodí, ale rychle to mizí... Miminka to mají v očích. Malé děti mívají zvláštní obličeje! Některé jsou jako by velmi moudré a staré, to hodně překvapí, jakoby staré duše. Některé děti mají zase dlouho - do sedmi, devíti let - takový zvláštně nebeský výraz, jakoby nadpozemskou zář kolem sebe. Pak to vyprchá.
Plníme povinnosti a učíme se, jací máme být ve světě, jaké nás svět chce a prý potřebuje, prý je to výchova a vzdělání... Ztrácíme svoji bytost, která sem přišla s určitým cílem.
Snad mají indigové děti více síly, aby se neztratily samy sobě a tím pomohly i nám!
Přeji všem do roku 20*10, ať čas běží vždy tím správným směrem, a my s ním. Ať při tom běhu dokážem stále cítit vlastní cestu pod nohama a rozpoznat všechny výzvy, které k nám z budoucna přicházejí. Ať dokážeme uplatnit svoje síly a schopnosti včas a dobře * * *

DÍK

(Poutnice, 30. 12. 2009 23:48)

Zdravím všechny, co se už dlouho "čtete" a znáte-neznáte navzájem..., "náhodou" jsem tuto virtuální létající knihu objevila až nyní. Je moc prima, že tolik lidiček ještě tolik cítí, tolik přemýšlí o světě. Logicky, jednoduše, srdečně a prostě, ale zatím přesto "neprotlačitelně". A je možná vedlejší, zda se ve své nesmělé touze o takyzaškatulkování přikloníme na tu, či ještě zatím na onu stranu. Vždyť vše se ovlivňuje navzájem a o to tu, myslím, jde. I když počet návštěv je skoro neuvěřitelný, tolik lidí čte, ale neřekne nic!

indigo lide,lide bodoucnosti.

(David, 8. 12. 2009 20:13)

Je to tak velmi málo nebo přesněji si nerozumi s okolim tedy lidmi.Jelikož jsou velmi morální a spravedlivý nebot je to vnich to tomu taky moc nepřidá.Jsou osamělí stále s něčim nespokojeni.Pořád je co vylepšovat,jít dál stále kupředu,že.Je velká škoda,že je společnost odmítá jako nepřispůsobyvý.Končí při nejlepším u psychologů nebo psychiatrů,kteří stejně na nic nepřijdou.Existuje nejaké společenství indigo?Jak se poznají indigo lidé,jsou nejake testy?

Děkuji

(Lennonk, 25. 11. 2009 11:40)

Všechny přítomné zdravím,
jsem tak ráda, že jsem vás našla, že ani pořádně nevím, co napsat.
Po přečtení tolika příspěvků je těžké něco vyjádřit, aby člověk neopakoval, co už řekl někdo před ním.

Ještě stále si nejsem jistá, zda jsem indigová, ale poslední dva dny nad tím nemůžu přestat přemítat.
Přitom jsem si vzpoměla na některé záblesky z dětství. Jak jsem si ve 13 letech přála, abych už byla dospělá, jak jsem jako malá měla ráda přírodu a zvířata (to asi každé dítě), jak mě nikdy nezajímala móda a věci, které bavily ostatní, jak jsem přeskočila "růžové období" a místo toho měla ráda tmavší fialovou, jak jsem hájila šikanovaného spolužáka, a jak jsem se vztekala u Vánočního stolu kvůli skrytému napětí mezi rodiči, které se rok od roku zhoršovalo.
Přecitlivělá jsem byla vždycky. Talenty mám různé a zvolila jsem si, že se chci věnovat nejvíc hudbě a malbě. Jsem nadprůměrně inteligentní, matematika a přírodní vědy mi šly s chutí, za to tzv. humanitní vědy nikdy. Jsem snílek a mám velkou představivost. Nápadů mám spoustu a jen zlomek se mi daří realizovat a dotáhnout do konce. Lhát neumím – neříkám, že jsem to nikdy neudělala, ale zjistila jsem, že to není dobrá cesta. Jinak si ale nevzpomínám, že bych měla v dětství nějaké zvláštní psychické schopnosti.
Pokud jsem od narození nějaké měla, nejspíš jsem je díky výchově ztratila - rodiče o auře dozajista nic nevědí doteď a sami byli vychování jako materialisté. Navíc jsem ve škole nikdy nevynikala, ani se nebouřila. Tedy většinou. To je asi jedna z věcí, co moc nesedí :)
Nyní je mi 25 a před pár roky došlo v mém životě k duchovní "explozi".
Byla jsem na studijním stipendiu v Nizozemí, poprvé na dlouhou dobu odloučena od navyknutého prostředí, mluvíce jen cizím jazykem, k tomu stresující studium, nedostatek spánku a samozřejmě tráva.
A jednoho dne jsem zažila "Bílé světlo" - později jsem se dozvěděla, že to nejspíš bylo otevření všech čaker najednou, tzv. kundalini. Tento zážitek mi otevřel mysl tak široce, že se nutně musela alespoň částečně uzavřít, neboť na přijetí "křišťálu" jsem rozhodně připravena nebyla a vedlo to ke krizi.
V té době se ale začaly výrazně vyskytovat některé projevy, které jsou uvedeny i mezi indigovými - hluboká empatie, vhled a intuice, strach ze zániku lidstva, ohromná radost ze života a maličkostí a prohloubené vnímání krásy a ještě větši emocionální citlivost než kdy dřív. A taky nepřekonatelný dojem, že to co je na světě „špatně“ není ve mně.
Nicméně i tyto vlastnosti a schopnosti se během dalších měsíců začaly vytrácet.

Když čtu o tom, jak indigové děti mají do světa přinést lásku – nevidím se v tom. Ozývá se ve mně hlas starého člověka, zahořklého vůči lidem spoustou zklámání. A s tímto hlasem ve mně bojuje touha věci změnit a hlavně lidem pomoct pochopit, kdo jsou a že nemusí žít jako otroci hmotných úspěchů. Stále na sobě pracuji.
Věřím, že u mě vyhraje ta druhá půlka. Věřím o to víc, když vím, že nejsem sama. Díky, že jste!
Když jsem četla vaše příspěvky, pocítila jsem najednou tolik krásy.

Naslouchejte srdci

(Dominik Sand, 24. 11. 2009 14:06)

Píšu, abych vás všechny podpořil.
Vy, kteří si myslíte, že jste indigové duše jimi skutečně jste. Protože i kdybyste k nim měli teprve nakročeno, ztotožněním se s ideály lásky se stáváte jejími nositeli. Ti pak, kteří vás vidí jako agresivní a panovačné se bojí sami sebe. Toho, že ztratí známé hodnoty a svět už nebude takový jako ho znají.
Existuje vhodná cesta, jak porozumět indigo poselství a to i pro vás, kteří si nejste jisti barvou paprsku své duše - poznejte lépe sami sebe prostřednictvím meditace. Objevte (znovu) své Pravé já. Diskuse s podobnými lidmi jsou také dobré, ale skutečné poznání přichází skrze vlastní srdce. Až poznáte sami sebe, pochopíte i smysl svého života.
Pokud už chápete, že jste tu, abyste měnili svět, začněte též u sebe a rozpomeňte se na své skutečné vlastnosti. Těmi nejsou pohrdání nedokonalými ani napodobování druhých v honbě za osobními zisky...
To řada z vás ví.
Je jisté, že i vy potřebujete lásku. Snad vám jí tímto mohu poslat. Přeju vám, ať vytrváte v uskutečňování svých myšlenek, zůstaňte pevní a odhodlaní i přes svou citlivost, protože Země vás potřebuje. Držte se.
---
P.s. Kdyby byl někdo z vás z okolí Ústí u Labe, rád ho poznám.

Trosečník

(vzkaz pro Kláru, 10. 11. 2009 22:01)

Drž se. Nejsi sama. Mám stejné pocity jako ty.
Neumím lidem okolo sebe lhát. Jsem velmi sensitivní, upřímný a nesnáším faleš. Vnímám v tomhle světě i věci, které jiní nevidí. Udivuje mě, že lidé nevidí krásu tohoto světa. Miluju přírodu a zvířata a pociťuju k nim velmi silné pouto.
Nemůžu věřit, že lidem záleží jen na vlastním prospěchu a k ostatním se nechovají tak, jak by sami chtěli, aby se lidé chovali k nim. Přitom, když s některými lidmi mluvím, mám pocit, že mou povahu cítí a jsou úplně jiní-lepší, než když je pak potkám a k někomu jinému se chovají, tak jak bych to od nich nečekal. Nechápu, že jsou lidé v tolika ohledech tak nelidští.
Když zjišťuju, že nás kteří cítíme, že do tohoto světa nepatříme kvůli naší rozdílné povaze a odlišného cítění, je víc, začínám uvažovat, jestli tu nejsme proto, abychom tu něco změnili.


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

následující »