Jdi na obsah Jdi na menu
 


Indigové děti

(toto téma je vzhledem k jeho rozsáhlému obsahu v rekonstrukci)

 

- kdo jsou indigové děti?

- Jsou Indigové děti vyspělejší už od narození?

- jak se cítí indigo

- připojte se k Indigo skupině na facebooku 

 

kdo jsou indigové děti?

 

ObrazekJejich pohled působí dospěle a moudře, již po narození si svou matku prohlížejí vědomě upřeným pohledem. Velmi brzy jsou schopny abstraktního myšlení Jsou nadané a nebo talentované, velmi inteligentní. Uvědomují si ve svém nitru životní pravdu a velice citlivě reagují na nepravdu. Mají vyhraněný smysl pro spravedlnost. Jsou čestné, upřímné a nezávislé. Mají výborný cit pro to, co je správné, nepotřebují žádnou disciplínu. Naopak potřebují jasné hranice, které ale musí mít své opodstatnění. Pokud rodiče a učitelé nedovolí těmto dětem jednat podle jejich přesvědčení, vyvolají u nich hluboký odpor. Mají potíže s disciplínou a autoritami. Neakceptují vedení od lidí, kteří nemají stejné etické názory jako ony samotné; ani sociální nátlak je nedonutí k podřízenosti. Nelze je donutit udělat něco, čemu nevěří. Odmítají se řídit pravidly a příkazy, nenechají se omezovat překonanými ideály a poučkami víry. Neakceptují koncepci viny a trestu, dají se jen těžko potrestat.

 

Jsou velice zvídavé a nechtějí a nemohou přijmout žádné rychlé a jednoduché odpovědí jen proto, že to jsou tradiční odpovědi minulosti. Vyžadují dobrá zdůvodnění, odpovědi musí být pravdivé. Mívají silnou schopnost empatie, ale někdy naopak vůbec žádnou. Často se starají o spolužáky, kterým někdo ukřivdil nebo s kterými někdo zacházel nespravedlivě. Komunikují velmi lehce se zvířaty, rostlinami, jinými dětmi a s přírodou. Nejednou se lze setkat s tím, že mluví s "neviditelnými" přáteli. Často se tělesně necítí dobře. Jejich smysly jsou velmi jemné, proto je možné je snadno předráždit nebo přetížit. Jsou přecitlivělé na potravu; nejvhodnější je pro ně přirozená a organická strava. Jsou neobyčejně citlivé a snadno náchylné k pláči. Věří, že hmota a fyzický život jsou jen iluzí a že svět je něco více, než jen to, co vidíme. Vědí, že život spočívá na energii a na živém vědomí. Vědí, že máme žít v rovnováze s námi samotnými i s naším okolím. Často v sobě spojují "mužské" a "ženské" kvality (androgynie). Jsou většinou nekonformní a hodně kreativní. Svoje postoje dokáží ztěžka vyjádřit slovy; řeč je pro ně mnohdy příliš omezující. Jsou frustrované v systémech, které jsou orientované na rituály a které vyžadují málo kreativity. Často vidí lepší řešení jak ve věcech školních, tak doma. Jen těžko se ztotožňují s běžnými tématy, která se probírají ve školách. Většinou nevidí žádnou spojitost mezi těmito tématy a spirituálním životem, který je pro ně mírou všech věcí. Mají tendenci být samotáři, protože je ostatní děti a jejich okolí jen zřídkakdy chápe a akceptuje. Protože cítí život ve všech věcech, je pro ně často těžké se s nimi rozloučit. Nepřeceňují materiální stránku věcí, váží si ale jejich "duše".

 

Mají silnou intuici Trpí při čekání ve frontách, jsou netrpělivé. Často jsou objeveny díky podezření na poruchy pozornosti bez a nebo s hyperaktivitou, přitom ale pozornost dokážou udržet, když chtějí. Jejich pozornost je velmi těkavá, mohou dělat více věcí najednou

  

Ony samy nevidí žádné hranice mezi hrou, výchovou, vztahy a prací. Všechny tyto aspekty života se pro ně spojují v jednu celistvou zkušenost Potřebují podporu, aby mohly objevit samy sebe. Musí se naučit žít podle nejvyšších principů tak, jak jim rozumějí ony; pokud to nezvládnou, budou depresivní, bojácné a budou samy sobě ubližovat. Jsou tu, aby změnily svět a pomohly nám všem k větší harmonii a míru.

 

Máte-li prosím s těmito lidmi nějaké zkušenosti, nebo jste-li sám indigo, prosím napište svoje zkušenosti, poznatky a nápady sem – formou komentáře. Vaše podněty se pokusím co nejkomplexněji zahrnout do budoucích stránek.

  

 

Jsou Indigové děti vyspělejší už od narození?

 

Děti dnešní doby jsou ve všem rychlejší. Sotva se narodí, už by chtěly být dospělé. A v mnohém jsou. Řeší mezilidské spory nebo globální otázky, nějakým způsobem vidí, jak věci jsou, chtějí se všeho zúčastnit a všechno zapravovat. Ale i jejich fyzický vývoj se nesmírně urychluje. První zoubky, první krůčky či první slova se u nich objevují i v polovičním věku, než bývalo běžné. A lékaři se jen diví ale je tomu opravdu tak. Navíc se tato hranice se stále více posouvá. Běžně se od dnešních rodičů dozvídáme, že první zuby vyrostly ve třetím, nikoliv šestém měsíci, že v osmém už třeba chodí (například Nelinka z Plzně začala chodit již v pěti měsících). Není výjimkou, že indigové děti znají abecedu již před ukončením jednoho roku života. Indigové děti také někdy nepromluví dříve, než se naučí číst, a obecně pro ně platí, že mluvení je pro ně omezující, nedostačující. Vždyť toho lze tolik vycítit a říct telepaticky… Toto jsou jen některé schopnosti, jimiž jsou indigoví výjimeční, každý z nich je jiný a nelze je jednoduše hodit do jednoho pytle, také je často dosti těžké určit, zda jsme či nejsme indigo, protože neexistuje žádná pevně stanovená hranice.

 

Mě osobně se zdá nejtypičtějším rysem, který nesmí u indigového člověka chybět, velmi vysoký a vyspělý stupeň morálky a smysl pro spravedlnost, takové, které nevycházejí ze zaběhnutých zvyků, norem a psaných zákonů, nýbrž z jejich vlastní skutečné schopnosti vnímat okolní svět intenzivně, do hloubky a ve spojitostech, které obvykle ostatním lidem unikají. Na základě takto získaných informací si indigoví vytváří svůj vlastní, nepřejatý a obvykle velmi trefný úsudek, který se ale v současné společnosti nezřídka nesetkává s pochopením.

 

Pro lepší pochopení toho, jak se asi cítí indigoví lidé doporučuji přečíst si následující článek

 

Podobenství - jak se cítí indigový člověk, jak ho vnímáme

 

Indigový život - První strana mince

 

představte si :

Jednoho rána se probudíte, a zjistíte, že jste uprostřed 15. století a nemůžete s tím vůbec nic udělat. Můžete se bouřit, můžete křičet, brečet, vztekat se, a k ničemu Vám to nebude. Pak se jednoho dne smíříte s realitou a pokusíte se žít v rámci možností, které 15. století nabízí. Dokážete si představit, jak to musí být ohromně těžké? Žít bez těch všech věcí, které využíváme v současnosti, a bez kterých si nedovedeme svůj život představit? Zkuste někomu říct o tom co znáte, co jste používali, co bylo donedávna  součástí Vašeho života.  Zkuste někomu vysvětlit že metody které jsou v 15. století považovány za nejlepší, a používány ve všech vědních i sociálních směrech jsou zastaralé. Budou vás považovat přinejmenším za blázna a to se pochopitelně dotkne i vaší psychiky a dalšího vývoje, to se promítne i do kvality mezilidských vztahů, které na tomto pro vás zastaralém místě navážete.

 

Když ostatní neznají a ještě 300-400let ani nebudou znát elektřinu, neznají naftu, fyzikální zákony tak jak je vidíme dnes, neznají ani okolní vesmír, má smysl jim vyprávět, letadlech, počítačích, mobilní komunikaci, o oblíbeném auťáku, o cyklistice, o filmech a MPtrojkách?? Ne. Témata Vašich rozhovorů jsou velmi omezena a může se vím zdát, že jste ztratili všechno. Netoužili byste alespoň o jedné jediné duši, se kterou byste si mohli popovídat prostě o všem, po duši z 21. století?

 

 

Indigový život - Druhá strana

 

představte si :

Je 15. století. Jednoho rána se u Vás ve vesnici objeví podivné individum, zmateně pobíhá sem a tam, křičí, vzteká se, brečí, zkrátka – chová se jako blázen. Vykládá samé nesmysly, jako třeba , že může létat pomocí divného obřího ptáka, kterého jste ale nikdy neviděli a navíc prý nemává křídly, nebo že může slyšet a vidět někoho kdo je přitom daleko, nebo i to, že rychlý pohyb způsobuje stádo koní, v červené krabici 4 X 1,80m.

 

Mno… asi ho necháte přece jen svému osudu a nepolezete mu do rány, že? Nemá to v hlavě v pořádku a může být i nebezpečný. Možná za nějaký čas si na něho zvyknete, bude žít někde na okraji společnosti sám. Neporozumění a problémy s druhými takového člověka mohou přivést do extrémních životních situací a stavů, mezi které patří uzavřenost, frustrace, agresivita a v neposlední řadě sebepoškozování.

 

!!! Připojte se k Indigové skupině na facebooku a poznejte zajímavé lidi !!!

 

indigoforum a webové stránky věnované výhradně této problematice se připravují

chcete-li se aktivně podílet nebo nějak podpořit indigoporadnu, kontaktujte nás skrze kontaktní formulář

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mám pocit že jsme taky.

(Jakub, 23. 10. 2011 23:01)

Už od malička jsme si připadal jiný...a moc jsem se tim nechlubil vždicky jsem se někam začlenil...ale prostě furt to ve mě zůstalo,že jsem jinný dělám věci co by jiní odsoudili a tak je mi 14.let a nevim jestli jsem a nebo nejsem a mám strach se s někým jiným o tom podělit.Tak jestli máte nějaké rady tak prosim,napiště díky.

Nevim ci sem indigo ?!!

(Šimon, 30. 8. 2011 19:53)

Budem mat 20 roku a posledne 2 roky zivota sa zaujimam o ,, veci ´´ ktore mojich znamych, kamaratu a rodinu absolutne nezaujimaju . Iba u jedneho kamarata dostavam trochu pochopenia ale citim ze je to malo !!! No posledne mesiace citim nespokojnost s mojim zivotem , citim ze sem ,, neco vic jak ostatni ´´ ale nemyslim to arogantne , vubec ne !!! V mojem zivote mi zatat nic neslo , nepoznam zadnu vec v kerej bych vynikal ale stale citim ze ma neco pritahuje k necemu a myslim si ze je to zmenit svet , systemy a otvorit ludom oci a to len pre jednu vec , aby sa mala moja rodina lepsie , znamy kamrati a vlastne vsetci ludia !!!! Ked ma nekto porozumel tak nech sa ozve na e-mail schonek@zoznam.sk a prosim , nech je to clovek s velkymi skusenostami co sa tyka indigovych ludi nech vim na cem sem :) dakujem

DÍKY :-)

(Jana - Bodlinka, 25. 6. 2011 14:48)

Tak krásně popisuješ indigové děti, že teď opravdu nepochybuju, že jím opravdu jsem! :-) To je opravdu nádherný pocit, že někdo chápe, protože fakt nejde změnit se ;-)

Život indiga

(Erik, 26. 3. 2011 21:51)

Ahoj všem! Je mi 33, jsem indigo se všemi "syndromy" - jsou dva typy dětí indigo, jedni co to nezvládají a trvají na svém a jsou okolí nepřijatelní a pak druzí, co také trvají na svém, ale dokáží své okolí ovlivnit a naklonit k sobě. Já projel půl světa a všude se na výbornou prosadil, využívám svojí intuice na plno a má kreativita okouzluje i mne samotného. Samozřejmě indigo má více nezvyklých vlastností, to rozebírat však nemusím, pokud jste indigo i vy. Má rada - pokud jste dítě indigo, nesnažte se pochopit okolí, ale ovlivnit je, přesvědčit po dobrém všechny kolem, že právě vy máte pravdu, že bude pro ně benefitem, když do toho půjdou po vašem. S pozdravem, Erik, erikcumbria@hotmail.co.uk

Re: Život indiga

(Jana - Bodlinka, 25. 6. 2011 14:57)

Díky za dobrý tip - nesnažit se chápat. Asi to fakt nepochopím ;). Ale ukázat že i má cesta je dobrá, to je dobrý tip. Jen to chce opatrně, ale to už mám vychytaný ;-). Takže díky :)

Rodiče, nechte děti žít jejich život!

(Dana, 11. 2. 2008 8:02)

Nevím, jestli jsem indigové dítě, ale v dětství mi rodiče zabránili vyvíjet se podle mého vnitřního hlasu. Postupem let jsem ztratila nit, a tak se teď, ve svých 30letech, plahočím světem a nemám nikde stání, nikde nemůžu najít zakotvení, smysl života. Proto bych chtěla apelovat na rodiče, aby si všímali talentů a zájmů svých dětí, aby jim pomohli jich využít, aby je podporovali v tom, co by chtěli jednou v životě dělat, a nevnucovali jim svoji vůli.

Re: Rodiče, nechte děti žít jejich život!

(Janča, 21. 2. 2011 20:13)

Ahoj, no já se cítím teda stejně:-) Je mi 27 let, něco z indiga asi mám, jsem velmi citlivá, zajímá mne léčení, no popsat slovy já vám to neumím:-), ale dětství bylo těžké, a moje schpnosti nevzdělávané, i když vím, že to tak být muselo, a naučilo mě to více nepodmínečné lásce a mnoha věcem, ale tedˇ nevím jak se v životě realizovat, jaké místo si zde najít, aby to bylo s mojím vnitřním přesvědčením. Mějte se sluníčkově:-)

Re: Re: Rodiče, nechte děti žít jejich život!

(jarka, 9. 5. 2011 10:41)

s rodiči je to někdy těžké... ale asi dělají,co umí. možná se z toho jejich indigové děti mohou taky něco naučit.

indigo na vlastní kůži

(Indigo one, 26. 8. 2010 12:12)

Už po celé generace se v naší rodině dědí indigo po ženské linii. Je to napojení na vyšší duchovní úrovně, které nám umožňují disponovat "šestým smyslem" a nacházet odpovědi na složité otázky z ničeho. Zkrátka TO víme. Schopnost porozumění druhým a jejich motivům je natolik silná, že je někdy možné, zaměnit ji se schopností číst myšlenky. Máme vlastní vnitřní nastavení a vědomí výlučnosti se projevuje velmi brzy. Člověk si brzy všimne, že je daleko před ostatními a nudí se při většině aktivit, které se oné většině zdají zábavné. Je to, jako bysme měli vlastní plán pro život, kterého se držíme naprosto nezávisle na vlivu a názorech ostatních - opět je nutné podotknout, že většiny. Na závěr chci říct, že není žádný med, znát dopředu výsledky, neustále se střetávat s pomalostí ostatních a v určitých životních etapách muset brzdit svůj vlastní vývoj - vědomí výlučnosti je někdy těžkým břemenem. Ale pozor, nesouhlasím s tím, že indigové děti bývají často šikanovány ostatními - snad jen v krátké fázi, předcházející tomu, než se naučí velmi dobře svou energii a schopnosti využívat ke své ochraně. Naopak k nim ostatní většinou vzhlížejí, ačkoli nemusí být na první pohled patrné proč. Při vší své láskyplnosti a touze po harmonii jsou to totiž přirození vůdci.

Re: indigo na vlastní kůži

(Baruška, 14. 4. 2011 10:52)

Dobrý den, jmenuji se Bára Vožechová, je mi 15 let a navštěvuji ZŠ Charlotty Masarykové, Praha. Děláme ročníkové práce a já se začala zajímat o "indigové děti". Práci mám odevzdat na konci května. Bohužel moc lidí nedává indigáčkům šanci, že by existovali, já věřím, že ano. Ve vašem příspěvku, jsem četla, že máte pár zkušeností. :)
Nemohla byste mi prosím trošku pomoct. Ráda bych se dozvěděla něco více, než jen z knížek a internetu.
Děkuji Baruška

Naše fyzično - emocionalita - mentalita

(P. D. , 26. 12. 2010 19:13)

Zdravím všechny návštěvníky,

přispívám sdílením jistého pocitu. Chtěla bych tímto popsat závažnou či závaznou touhu neustále naplňovat všechny svoje hlavní tři části - fyzickou, emocionální a mentální. Zatím přijímám ten dar, že můžu během dne doplňovat každou z nich. Mám strach, že až už nebudu "oficiálně" studovat, bude mi "něco" k celistvosti chybět.., též cítím rozporuplné pocity se založením vlastní rodiny. Bojím se osobního omezování (třebas kdykoli si vyrazit s kolem do přírody),- a zároveň právě toho, že jsem pro takové uvažování sobec. Jestli má někdo prosím podobné cítění, či přímo radu, budu ráda. Díky mnohokrát.
PS: díky za zde uvedené charakteristiky indiga, je to ozdravující sebe-objevování :)

P. D.

rebus pro chytre hlavy

(ivo, 25. 10. 2010 10:49)

ze si admin nesmaze ani po mesici na svejch strankach pomluvy od mne,i kdyz jsem vse uvedl na pravou miru,hovori za vse...

Indigo dospělí

(Kačaba, 13. 9. 2010 23:04)

Ahoj,chválím tuto "charakteristiku", je opravdu trefná...Je mi 24 let a patřím mezi indigové - naučit se žít mezi ostatními a přitom stále sama nebylo v období mého dětství a dospívání ani trochu snadné.Jsem ráda, že "dnešní indigáčci" jsou již v podvědomí ostatních lidí a nebudou opuštění =)

Poustevníkovi dík

(CLIV, 7. 9. 2010 10:51)

Nechte Poustevníka poustevníkem. Těm, kdo je opravdu indigový, její osobnost není neznámá, protože "VĚDÍ" a nedělají si o Poustevníkovi žádné iluze. Genialita Poustevníka spočívá ve vytvoření těchto stránek pro lidi, kteří to potřebují a za to jí patří dík.

neberte me vazne

(ivo, 4. 9. 2010 17:30)

neberte me vazne,proste sem nezvladl ze me poustevnik po 8 letech rekl ze v zadnem pripade nemuzu pocitat stim ze by byla moje partnerka.lidi co zazili neco podobneho me snad omluvi a lidi co znaji dobre poustevnika,tak stejne tem mejm kydum neverili a jestli me nekdo nenavidi za to jak sem ji pomluvil,tak je me to sumak.rikam jak to je a to ze sem to neustal je moje vina a moje vec.pa

Mé děti

(Věra, 15. 8. 2010 21:35)

Dobrý den, dnes poprvé jsem narazila na pojem indigové děti, a to jsem učitelka, mám speciální pedagogiku a i jsem učila děti spadající pod tento obor. Mám 10 let praxe a své vlastní 2 děti. Dnes jsem odvezla svoji 7 letou dceru na týdenní taneční soustředění do nedaleké vsi a málem jsem se zhroutila. Občas v jejím případě jsem v koncích. Nenašla tam mezi dětmi hned někoho známého a plakala jak divá, ostatní děti na ni zíraly vyděšeně, protože se dobře bavily a nechápaly, jak někdo může plakat. Myslíte si, že to je banální záležitost, ale bohužel u nás je to běžná praxe. Strašně ráda vše poznává, ale na druhou stranu se propadá do pláče. Působí silným a dospěláckým dojmem, ale uvnitř je malá dušička, která neustoupí. Vyčítám si, že je po mně přecitlivělá, že ji nedokážu pomoci, protože sama se sebou musím pracovat /ač jsem ročník 67, tak mám úplně stejné projevy, jako mé děti/. Články o indigových dětech mne trochu uklidnily a o to asi hlavně jde. Dcera od malička fixovala každého očima, okamžitě vnímala zvuky, obrazy, měla problémy se spánkem, mohu s ní probírat dospělácké věci, všimne si všeho, co se kolem mne děje /snažím se jí do toho, ale nezatahovat/ , je tvořivá, pořád něco vyrábí. Její největší problémy začaly s příchodem do první třídy, je vzorná, vše plní přesně, zbožňuje paní učitelku /když byla zastupovaná, dcera onemocněla/, nadaná na klavír a tanec, ale nemá z toho pořádnou radost, protože chce být perfektní, a to u ní vyvolává velkou únavu. Zbožňuje vědecké pořady, kriminálky/ jejich laboratoře, děj jí nezajímá, ale způsob dopadení pachatele/. Jsem na ní pyšná, manžela má obtočeného okolo prstu, akorát já musím občas vychovávat:-) Dávám jí vždy vybrat, rozkazem jsem nikdy nic nezmohla, vše vysvětluji. Je hrozně fajn, lidi ji mají moc rádi, šíří okolo sebe slunečnou náladu. Ale ta její přecitlivělost ji brání v lepším prožívání všeho. Co s tím? Syn je patnáctiletý a je též něco podobného, od malička jsme mu říkali "sucháč", vždy nás dokázal uzemnit nějakým výrokem, čímž uzavřel třeba naši hádku a my jsme zůstali s mužem paf. Ten měl dokonce afektivní záchvaty, ze kterých jsme byli v šoku, takže na radu lékařů přišli studené koupele a měchačka. Naštěstí jen párkrát a vše se spravilo. Je též velice citlivý, uzavřený, stále sucháč. Obě děti jako rodiče zbožňujeme, mají naši oporu, ale někdy mám pocit, že to vůbec nestačí.

Re: Mé děti

(pavla, 16. 8. 2010 9:13)

Milá Věro, díky za Váš příspěvek, mám podobné problémy se svojí mladší sestrou. Je neobvykle vnímavá a citlivá a pod jakýmkoliv nátlakem se s ní nedá mluvit. Je tak jiná než všichni ostatní, že jsem někdy v koncích, jak s ní jednat. Pomáhá jen "mluvit její řečí" a za ty roky mám pocit, že i mě samotnou to jako člověku pomohlo. Ještě jednou tedy díky za Vaší zkušenost, je dobře, když je nás na to víc. :-)

Co naši blízcí?

(Luka, 5. 8. 2010 12:45)

Ahoj!

.. chci se jenom prosím optat, zda vaše nejbližší (přítele, partnera) seznamujete s existencí "indiga".. tím spíš, podivují-li se nad vaší "ne-normálností" .. je to trošku ošemetná věc :-O Díky

PS: jinak, tak nějak pořád řeším mj. takové ty "přebytky" v super-hypermarketech, je mi z toho nějak úzko, nevím a pátrám, kde je hranice potřeby a skromnosti...skromnosti a potřeby

pozdravení všem

Luka

Tyrani

(kKajkaKajkaaka, 16. 7. 2008 10:35)

Mám vnučku, na kterou popis indigových dětí přesně sedí. Je to tyran toho nejhrubšího zrna. Mám moc dobré vztahy se všemi svými vnuky, ale jí se přímo bojím, a když jí mám hlídat, tak už dvě nocí nespím, co zase bude.Je nesmírně sobecká,až neskutečně lakomá, prosazuje jen své mínění a svou pravdu,nedokáže s NIKÝM vyjít a všem dává jasně najevo že je nejchytřejší a všichni ostatní jsou blbci.Mám husí kůži jen na ní myslím. Vím je to smutné, je to moje vlastní vnučka,ale jde s ní děs. A to má teprve 8 let. Co bude dál???? Uměla plyně číst už od čtyř let, zná věci o kterých se jiným dětem ani nezdá, dokáže bez zábran komunikovat s dospělými o životě, vědě atd. Ale......Ted jí mám u sebe na prázdniny a jsem uzlíček nervů. Všechny děti se jí vyhýbají, né proto že je chytrá, ale proto, že všem dává jasně na jevo svou panovačnost,nesnášenlivost,lakotu,a to hrozné sobectví.Mám výčitky svědomí, že jí nemám ráda, ale nejde to. Nejde jí mít rád. Smutná babička

Sem rád že sem našel lidi jako já

(Adam, 12. 11. 2009 18:44)

Víte někdy mám nutkání něco udělat třeba na stole leží miska a naspodě je něco jako přehyb a já na to musím prostě šáhnout
222
2234322
22344444322
22344443422
22343322
222


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

následující »