havránkovy první stránky

Po několikerém vyhoření divadla Reduta na Zelném rynku rozhodli brněnští radní o výstavbě nového divadla. Protože bylo postaveno na místě původních středověkých hradeb, dostalo příznačný název Na Hradbách.

V den jeho plánovaného otevření se před ním sešla početná brněnská veřejnost, ale také mnoho významných hostů z Vídně i Prahy. Byli tu také zástupci Markrabství moravského. Šlo o mimořádnou událost, a aby také ne, vždyť německé městské divadlo bylo jako první v Evropě elektrifikováno Edisonovými žárovkami, technickým zázrakem oné doby.
V divadlech se ke svícení pořád používaly petrolejky a louče, které byly příčinou mnoha požárů.

Mezi hosty měl zavítat sám Edison, měli tu být i Beethoven a Goethe.

Všichni čekali až se divadlo otevře a budou tak moci spatřit nasvícené interiéry. Navíc byl prosinec, venku mrzlo až praštělo, a každý si přál být už jenom uvnitř a v teple, aby si vyzkoušel nové sedačky, které - a to byl další "vynález" - vyhříval teplý vzduch.

Čas slavnostního otevření dávno uplynul, dělala se čím dál větší tma, a pořád nic; dveře divadla byly stále zavřeny. Po další hodině lidé venku začali pěkně hlasitě reptat.

Ve chvíli kdy se dav venku začal pomalu rozcházet, objevil se na balkonu umístěném nad vchodem do divadla starosta, aby vysvětlil příčinu toho nepříjemného zdržení: divadelní osvětlovač prý neunesl tíhu slavnostního okamžiku a dal si "trošku" na kuráž. Jenže alkohol ho znavil tak, že nebyl schopen sám obsluhovat poměrně složitou změť drátů, vypínačů, reostatů a relé, a nikdo jiný to už neuměl.

Po tomto oznámení se zklamaní brňané i hosté rychle rozešli. Na slavnostní otevření nového divadla si všichni museli počkat dalších devět dní.
Jak dopadl "veselý" osvětlovač, to už nikdo neví.

Dodatek: dodnes je jedna z původních Edisonových žárovek umístěna ve vitríně ve vestibulu Mahenovy činohry Národního divadla v Brně na Malinovského náměstí.